Všechny tři dámy dokážou vyprávět o své kariéře velmi poutavě a především s humorem, o čemž přesvědčily kromě jiného ve studiu Paměti národa. Své vzpomínky tam předaly v rámci projektu Tipsport pro legendy. Plavské Enviro pořádá besedu právě ve spolupráci s Pamětí národa, jejíž dokumentarista Miloslav Lubas bude průvodcem večera plným sportu.
ALENA ČEPELKOVÁ, rozená Stehlíková, je česká horolezkyně, účastnice himálajských expedic a jedna z nejúspěšnějších světových horolezkyň 80. let 20. století. Jako první žena byla předsedkyní Českého horolezeckého svazu v letech 2005-2009.
Lezení se věnuje od roku 1973. V počátcích se souběžně s výstupy ve Vysokých Tatrách věnovala i lezení na pískovcových skalách a sportovním cestám v zahraničních terénech, později se zaměřila hlavně na výstupy ve vysokých horách a lezení v ledu. Výstupy podnikala ve smíšených i samostatných ženských družstvech. Za dva výstupy Na Kavkaze a v Alpách v čistě ženské dvojce se Zuzanou Hofmannovou získala ocenění českého horolezeckého svazu – Výstup roku s hvězdičkou a v roce 1984 byla oceněna titulem mistryně sportu. Kromě lezení se věnovala a věnuje mapování historie českého horolezectví, publikuje články s horolezeckou tematikou a fotografuje.
Běžkyně na lyžích GABRIELA SOUKALOVÁ, za svobodna Sekajová, získala stříbrnou medaili ve štafetě na zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu. O deset let dříve vybojovala bronz ve štafetě na mistrovství světa ve Falunu. Rodačka ze slovenské Kremnice reprezentovala Československo na třech zimních olympiádách. Kromě Sarajeva 1984 byla také v Lake Placid 1980 a v Innsbrucku 1976. Je matkou biatlonistky Gabriely Soukalové, která si odvezla z olympijských her 2014 v Soči dvě stříbrné medaili a jednu medaili bronzovou. V historii československého a českého sportu je naprostou výjimkou, aby na olympijských hrách získaly medaili matka a po ní také dcera.
Sáňkařka DANA SPÁLENSKÁ, dívčím jménem Beldová, vybojovala pro Československo v roce 1975 bronzovou medaili na mistrovství světa ve Švédsku. Na zimní olympiádě 1968 v Grenoblu obsadila šesté místo, ve stejném roce se stala juniorskou mistryní Evropy. Na olympiádě 1976 v Innsbrucku skončila desátá. Souběžně se svou sportovní kariérou pracovala na rehabilitaci v nemocnici v Tanvaldě.