1.7. První den jsme s dětmi vyrazili po Palackého stezce směr Návarov, děti si po cestě stavěly v lese domečky a chvíli jsme se zdrželi u Kamenice, kde si děti smočily nohy, ale studená voda je brzy odradila. Po krátké návštěvě u pramene císaře Karla I. u Rusalky jsme se vydali směr Držkov. Z Držkova jsme dorazili po „staré cestě“ do Plavů..
2.7. Druhý den jsme si půjčili na Malé Skále koloběžky a zajeli jsme se vyřádit na dětské hřiště a „bazén“ v Dolánkách a k Zrcadlové koze. Poté jsme se na koloběžkách vrátili zpět na Malou Skálu.
3.7. Třetí den jsme vyšlápli od Motorestu na Příchovicích k rozhledně Štěpánka. Počasí nám bohužel nepřálo atak jsme vzdali návštěvu rozhledny. Poté jsme se přesunuli do chaty na Perličku – Prdku, kde jsme si dali oběd. Z Prdku jsme se přes Zlatou Olešnici vrátili do Plavů.
7.7. Po prodlouženém víkendu – čtvrtý den - jsme vyrazili autobusem a vlakem na Smržovku. Přes Jelení kout, Berany a Vrchůru jsme došli nad Hampejz, kde děti sbíraly borůvky, houby a hrály hry v lese.
8.7. Pátý den nám počasí přestalo přát, a tak jsme navštívili bazén v Jablonci nad Nisou. Dětem tři hodiny opravdu nestačily 😊.
9.7. Šestý den deštivé počasí pokračovalo. Na přání dětí jsme tentokrát navštívili IQ Landii v Liberci. Po pěti hodinách jsme bohužel museli vyrazit na vlak.
10.7. Poslední den nám počasí přálo. Děti čekalo (jako každý rok) na závěr tábora překvapení. Od Envira jsme se přesunuli k Haratickému mlýnu, kde na nás čekali místní nadšenci spolku O.S. KVH Muzeum Československé armády v dobových uniformách. Po výkladu historie (meziválečné období a druhá světová válka) si děti zastřílely (slepými náboji) z pušky a kulometu a byly svědky dvou výstřelů z unikátního - plně funkčního děla z 2. sv. války – jediného v ČR. Rány to byly pořádné!!!
Po ukončení střelby jsme všichni naskákali do vojenského automobilu a jeli jsme do Lhotky, kde jsme se ze skalní vyhlídky mohli podívat na zříceninu hradu Návarov – měli jsme ho jako na dlani – dělilo nás pouze údolí řeky Kamenice. Poté nás vojáci odvezli na Hampejz, kde jsme si opekli uzenky a děti se vyřádily v lese a na louce v okolí domu pana L. Dršky, který nám, jako každý rok, poskytl azyl. Po předání pamětních listů, dřevěných medailí a malých dobrot jsme se vydali na poslední společnou cestu k Enviru, kde na děti čekali rodiče.
Na závěr bych chtěla pochválit všechny děti, které se tábora účastnily. Během 4 výletů jsme ušli cca 60 km a to nepočítám běhání dětí sem a tam, to by se množství kilometrů zdvojnásobilo 😊
Mé díky patří všem dospělým, kteří nám při příměstském táboru jakkoliv pomáhali.