Obsah

Cihlářství v Plavech

Cihlářství v Plavech 
Jaroslav Benda


Podle zápisu Jáchyma Brůny, rolníka z čp. 18, ze dne 22. září 1823 (gruntovní kniha navarovského panství fol. 27.) stávala cihelna v Plavech téhož majitele na starých topografických číslech 973 ("czihelna na- zwaná") a 974 (" wornich poly za czihelnou".) V téže as době pálil se na "Filouně" v primitivních pecích vápenný kámen na blízku dobytý. Stopy bývalých peci lze ještě dnes zjistiti. V letech šedesátých pálil as 4 roky cihly Josef Brůna, rolník z čp. 18 (syn dříve jmenovaného) ve "freiové" peci, která se nacházela mezi čp. 24 (p. Muzika) a školou. Cihly vypalovány pařezy .Cihel z této cihelny použito také na výstavbu předního dílu domu čp. 18. V témže as čase (1865) počal také dělati cihly Josef Šimůnek, hostinský z čp. 27 , v místech nynějšího hostince p. Tomše ("kočovny" .) Pálil zde 1 pec také Dohelský z D. Hamru.

Později přichází v život (r. 1880) cihelna Josefa Čecha, kováře a po- vozníka v Plavech čp. 61. Stála na č. kat. 1.391/1 (mezi čp. 61 a Karlem Čechem.) Pec byla zděná, na 15.000 s 3 topeništi. Ročně se dělalo 5-6 peci. Od tisíce se platilo cihlářům 3 zl. Pálilo se žacléřským uhlím. Pracovalo se do r. 1886, kdy nově postavená Pekárkova cihelna v Plavech další výrobu učinila nevýnosnou. Cihly z plavských cihelen se převahou vozily do Desné, Tiefenbachu, Tanvaldu, Smržovky a t. p. Parostrojní kruhová cihelna v Plavech. R. 1866 koupil stavitel Karel Pekárek ze Šumburku n. D. za 12.000 zl. louku č. k. 1.350/1 , která dříve patřila panství navarovskému, a přilehlé pozemky na stráni ke dráze. Téhož roku postavil Hoffmannovu klenutou dvoupec s komínem 15 m vysokým. Komory byly po 10.000 a pálily se současně. Udělalo se asi 500.000 cihel, ale výroby této a vypalování necháno, neboť se peci neosvědčily (propálilo se mnoho uhlí.) R. 1888 dvoupec rozbourána a postavena Hoffmannova kruhová pec o 16 komorách tak, jak stojí dnes. Pec přikryta nízkou střechou. Výroba byla pouze ruční. Za společníky přibral si Pekárek stavitele 

Appelta a Kopeckého. Cihly ruční značeny za tohoto spolku písmeny : P. A. K. R. 1889 koupeny výrobní stroje z Berlína a počato se strojní výrobou. Kotle i parního stroje používá se nezměněně do dnes, jen u parního stroje později přidělán druhý cylindr. Berlínské stroje se však neosvědčily, vyrábělyť s největší námahou 800.000 cihel. V r. 1888 koupen od Antonína Pavlaty v Držkově čp. 38 vápenný kámen a přivážen do Plavů k vypalování v šachtové peci vápenické, zvláště k tomu účelu postavené. (Viz vyobrazení.) Dobývání, doprava i pálení vápence přišlo velmi draho, (za 1 kubický sáh vápence platilo se 17 zl.) a proto se r. 1889 vápenná pec zbourala. R. 1891 přeměněny stroje berlínské na stroje Raupachovy ze Zhořelce v Sasku, jichž se podnes s výměnou částí používá. Prvních cihel této výroby použito na stavbu Pekárkovy vily v Šumburce n. D. Cena cihel byla 15-16 zl., jen někdy 17.50 zl. Dělalo se ročně asi 1 ,000.000 cihel, a tu zase nedostačovaly sušárny . Proto r. 1893-1895 přestavěna vazba pecní a postaveny sušárny nad pecí, výtahy a sušárny letní. R. 1914 se přestalo pracovati. R. 1917 koupil cihelnu tuto p. František Brůna, velkoprůmyslník v Plavech, protože p. Pekárek pro své stáří, rodinné důvody a hlavně pro vyčerpaná vlastní ložiska vhodné hlíny nemínil již cihly vyráběti. R. 1921 uvedena cihelna po 7 leté přestávce opět v chod. Hliniště je od cihelny vzdáleno 700 m úzkokolejnou drahou. Mzdy dělnické v cihelně patří k nejvyšším v oboru tom v celé republice. Zajímavé jsou poměry pracovní před 40 lety. Tehdy se platilo zedníkům za 1 hod. 9 kr., dělníkům u stavby 6-7 kr., dělníkům v cihelně 8-9 kr. a dělalo se od 5 hod. ráno do 7 hod. večer. V cihelně byla dříve kantina, v níž se téměř celý týdenní výdělek dělníků prokořalkoval. Dnes vidíme dělnictvo cihlářské ve směru tomto velmi vyspělé a t. zv. "modré pondělky" téměř již vymizely, jen ruční cihláři starého zrna je tradičně drží. Mezi staré zvyky zdejšího dělnictva patří svěcení svátku sv. Anny, patronky cihlářů. Ten den se sice pracuje, ale pivem, majitelem cihelny darovaným silně se přikrápí hlína, červencovým sluncem rozpálená a stále žíznivé krky cihlářské chasy. Svátek se dokončí Annenským tanečkem*) v hostinci. V cihelně pracuje průměrně 40 dělníků (abnormální vzdálenost hliniště !) Dodávka cihel děje se převahou auty. Již třikrát pokoušel se oheň uchvátiti mohutnou dřevěnou stavbu cihelní do svého objetí -posledně r. 1925 -ale pohotovostí dělnictva vždy byl v zárodku utlumen. Všeobecného zaznamenání zasluhuje stavba domu čp. 133 v cihelně, r. 1924 provedená. Se zděním se počalo 24. listopadu a na Vánoce tj byla již vazba vztyčena. V Iistopadu a prosinci v horách stavět, toť úkaz věru vzácný! Ke konci považuji za vhodno zmíniti se poněkud o staviteli Karlu Pekárkovi. Týž narodil se 9. Iistopadu 1853 v Radovesnicích u Kolína n. L. Stav se r. 1884 stavitelem, otevřel kancelář v Šumburce n. D. a zaměstnával pouze Čechy. Vychoval as 35 staviteIů a stav. podnikateIů. Z Polabí sem přivedl a usadil mnoho zedníků, dělníků a živnostníků, takže Šumburk značně počeštil. Po celém okolí jsou podnes usazeni a zdomácněni Iidé jím přivedení. Byl 20 Iet v okresním zastupitelstvu v Žel. Brodě a 3 roky prvním českým starostou právě povýšeného Šumburku na město. Provedl stavby škol v Tanvaldě, Šumburku, Desné, Albrechticích, Malém Polsku, na Svárově (Liebigova) a j. Stavěl továrny firmám: Tanvaldské přádelně (přádelnu, tkalcovnu a strojnickou dílnu, úřednické a dělnické byty), Priebschům na Smržovce 1884-1914 továrnu zv. č. II. a č.lll. (Macco), Mauthnerovům tkalcovnu na Šumburku, Štumpům kotelnu, strojovnu a kanceláře na Šumburku, po velké vodě r. 1888 jezy veškerým firmám v předu jmenovaným. Dále postavil nemocnici v Tanvaldě, nádraží tanvaldsko- šumburské, zastávku Dolní Tanvald, kostely s farními budovami v Šumburku n. D. a Desné, velkou brusírnu, sklářskou pec a kapli hraběte Harracha na Novém Světě a t. d. V Ružomberku na Slovensku postavil přádelnu, tkalcovnu, barvírnu a tkalcovskou školu. K tomu si dříve postavil u města cihelnu, zaplativ městu 20 zl. za hliniště. Postavil dráhu soboteckou a j. Dosud žije, jsa čilý tělesně i duševně.